Den první
První den byl docela stresující, letadlo mi letělo v 11 dopoledne z Prahy s tím že zhruba o půl 1 byla v Londýně. To nejhorší jsem měla za sebou, jsem si teda ovšem jenom říkala. Protože následujích 40min jsem musela strávit čekáním na zavazadlo. Nesnáším čekání, fakt nesnáším, zvlášť když s váma čeká tábor israelskejch děcek a vytrvale vříská jednu písničku za druhou přes celou letištní halu. Za to úmorný čekání jsem se aspoň odměnila kafem v Costě a pak vyrazila vstříc mojí host family. Samozřejmě jsem měla asi 3 hodiny zpoždění, což bylo celkem blbý, jelikož mě hostitelka 3 hodiny musela vyhlížet v okně, kvůli tomu, že jim nešel zvonek. Jinak bydlím u paní, která je původem z Jamajky a má sedmiletou dceru, mají takovej zvláštní byt, do kterýho když vejdete tak jdete po schodech dolů do kuchyně a obýváků, potom po dalších dolů do koupelny a potom ještě jednou dolů, kde jsou ložnice, vtipné :D
Takže jsem se vzbudila abych si dala k snídani studený mlíko s lupínkama a přeslazenej čaj (hnus), teda počkat - před tím ještě proběhla modlitba, a to i navzdory tomu, že jsem zarytě odmítala všechny pokusy Alicie vysvětlit mi význam slova "prey". No, na ateismus se tu prostě asi nehraje. Pak jsem už vyrazila ke škole, s tím že jsem asi ztratila mapku školy i s adresou, takže jsem prostě vystoupila na nějaké random adrese, co mi poradila paní domácí s tím že ten kilometr už nějak dojdu. No samozřejmě jsem se ztratila už asi po 100 metrech, přičemž první člověk, kterýho jsem se zeptala na směr byl vlastně učitel z té školy. Tak jsem teda nějak na čas dorazila do školy, prošla si zařazovacím testem, zjistila že většina mých spolužáků jsou španělé co mají asi tak 150cm a následně čekala asi 2 hodiny na výsledky. Čas jsem teda využila k tomu, abych se porozhlédla po Greenwich. Udělala jsem první nákupy - nakoupila jídlo v Sainsbury's - což je asi nejdražší supermarket ever, když blbých 5 jablek, mandle a voda výjde na 180 kč, ale nevadí, člověk to nesmí přepočítávat, že jo :D
Pak jsem (abych se zas neztratila) vlezla do prvního parku - nebo mi to aspoň jako park připadalo - ve výsledku to byla nějaká College, ale bylo tam hezky, u vody a tak.
Po oznámení výsledků jsme ti, co mají dopolední hodiny měli volno a na mě se nalepil fakt nechutnej kluk Z Istanbulu a hned že půjdem na oběd, tak už jsem v hlavě vymýšlela výmluvu, načež nakonec musel jít, ale ještě mi stihl strčit tel.číslo a pak mě celý odpoledne volal, no děs, doufám, že s ním neskončím ve třídě. :D
Skočila jsem na první autobus do centra a šla se podívat na Westminster a taky London Eye. Pak jsem se nějakým zázrakem dostala na Oxford Street, kde jsem strávila následující 3 hodiny :D No klasika, kdyby vám přišlo že u London Eye nebo Westminsteru je nějak málo turistů, najdete je na Oxford street. Byl to fakt děs a to i přes to, že střídavě pršelo, ještě že jsem si vzala deštník, kterej je rozbitej, bravo Anet :D
Perlička dne byla, když jsem tam potkala mého kamaráda z Olomouce, který tam má brigádu, takže jsme zašli na oběd - poprvé jsem ochutnala fish&chips (je to odporný btw, a to miluju ryby) - potom obešli pár obchodů, načež jsem vlezla poprvé do metra, a úspěšně vylezla na nějaké random zastávce. Říkám úspěšně, protože když jsem vylezla uviděla jsem můj autobus jak projíždí a po jeho stopách se dostala až k zastávce. A tak se to dělá! :D (Asi bych si měla pořídit mapu Londýna. Nebo aspoň jízdní řád metra.)
košile - Bershka
